Po faktickém rozchodu manželů často nastane situace, kdy jeden z nich společný byt nebo dům opustí, zatímco druhý v nemovitosti nadále bydlí. V praxi pak vzniká otázka, zda má manžel, který se odstěhoval, právo požadovat po druhém náhradu za to, že nemovitost užívá sám.
Právě touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. listopadu 2026, sp. zn. 28 Cdo 1624/2026.
O jaký případ šlo?
Manželé vlastnili každý jednu polovinu bytu. Od března 2022 byt užívala pouze manželka, zatímco manžel v něm již nebydlel. Manžel následně požadoval zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako vydání bezdůvodného obohacení.
Tvrdil, že manželka užívala celý byt, tedy také část odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Požadovaná částka proto odpovídala jedné polovině obvyklého nájemného.
Okresní i krajský soud mu vyhověly. Nejvyšší soud však obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Samotné odstěhování jednoho z manželů nestačí
Obecně platí, že pokud jeden ze spoluvlastníků bez právního důvodu užívá společnou věc nad rámec svého podílu, může mu vzniknout povinnost poskytnout ostatním spoluvlastníkům peněžitou náhradu.
U manželů je však nutné zohlednit také zvláštní ochranu jejich společného bydlení.
Jestliže byt představuje obydlí manželů a je v něm vedena jejich rodinná domácnost, svědčí manželům právo bydlení vyplývající z § 743 a následujících občanského zákoníku. Podle Nejvyššího soudu opravňuje toto právo manžela užívat společný byt v celém rozsahu, přestože vlastní pouze spoluvlastnický podíl.
Právo bydlení je v takovém případě právním důvodem užívání nemovitosti. Právě existence tohoto právního důvodu vylučuje, aby pouhým užíváním celého bytu vzniklo bezdůvodné obohacení.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že druhý manžel rodinnou domácnost opustil.
Soudy proto nemohou nárok na náhradu přiznat jen s odůvodněním, že jeden z manželů byt fakticky neužívá a druhý v něm bydlí sám. Nejprve musí zjistit, zda byt tvořil obydlí manželů a zda v něm byla umístěna jejich rodinná domácnost.
Jak je to s nevypořádaným společným jměním manželů?
Přestože se projednávaný případ týkal bytu v podílovém spoluvlastnictví manželů, Nejvyšší soud výslovně odkázal také na svou rozhodovací praxi vztahující se k zaniklému, dosud nevypořádanému společnému jmění manželů.
Také v těchto případech podle dosavadní judikatury samotné užívání celé společné věci pouze jedním z bývalých manželů nezakládá jeho bezdůvodné obohacení.
To však neznamená, že druhému z manželů nemůže vzniknout žádný peněžitý nárok. Pokud byl například z užívání společné nemovitosti protiprávně vyloučen, může mu podle konkrétních okolností vzniknout nárok z jiného právního důvodu, například na náhradu škody.
Rozhodující tedy není pouze to, kdo v nemovitosti fakticky bydlí, ale také proč ji druhý z manželů neužívá a zda mu v užívání nebylo protiprávně bráněno.
Co z rozhodnutí vyplývá pro praxi?
Při posuzování podobného nároku bude nutné zkoumat zejména:
- zda nemovitost tvořila obydlí manželů a byla v ní vedena rodinná domácnost,
- zda manželství v rozhodném období ještě trvalo,
- zda druhý manžel nemovitost opustil dobrovolně, nebo byl z jejího užívání vyloučen,
- zda mezi manžely existovala dohoda o užívání nemovitosti,
- zda šlo o podílové spoluvlastnictví, trvající SJM, nebo zaniklé a dosud nevypořádané SJM,
- zda případný peněžitý nárok nemůže vyplývat z jiného právního důvodu.
Nový rozsudek potvrzuje, že samotné výlučné užívání společné nemovitosti jedním z manželů po jejich faktickém rozchodu ještě automaticky neznamená vznik bezdůvodného obohacení. Každý případ je však nutné posoudit podle jeho konkrétních okolností.
Celé znění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1624/2026
Článek má obecně informační charakter a nenahrazuje individuální právní poradenství.