Případové konference jako nový nástroj soudů

Dne 20. října 2026 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění občanský zákoník a některé další zákony. Návrh je projednáván jako sněmovní tisk č. 342.

Jednou z navrhovaných změn je výslovné zakotvení případové konference do zákona o zvláštních řízeních soudních.

Případové konference nejsou v českém právním prostředí novinkou. Již dnes se využívají zejména v rámci sociálně-právní ochrany dětí, kde slouží ke koordinaci postupu jednotlivých odborníků a institucí při řešení situace dítěte a jeho rodiny.

Novela však počítá s tím, že případovou konferenci bude moci svolat a vést přímo soudce v rámci probíhajícího soudního řízení.

Jak by případová konference probíhala?

Podle navrhované úpravy by soud mohl případovou konferenci uspořádat za účelem projednání možných způsobů řešení věci nebo posouzení vhodnosti a účelnosti již přijatých či navrhovaných opatření.

Na konferenci by soud přizval osoby podle jejich odbornosti a okolností konkrétního případu.

V opatrovnických věcech by se mohlo jednat například o pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, psychology, další odborníky pracující s rodinou nebo osoby podílející se na realizaci opatření týkajících se dítěte.

Podstatnou novinkou je, že účast rodičů ani ostatních účastníků řízení nemusí být samozřejmostí.

Navrhovaná úprava totiž počítá s tím, že soud přizve účastníky řízení nebo osoby jim blízké tehdy, považuje-li to za vhodné.

Případová konference by tak mohla proběhnout pouze za účasti soudce a vybraných odborníků, aniž by byli přítomni rodiče dítěte.

Nejde o klasické soudní jednání

Případovou konferenci je třeba odlišovat od soudního jednání, při němž soud provádí dokazování a poskytuje účastníkům prostor k uplatnění jejich procesních práv.

Navrhovaný institut má především koordinační a konzultační charakter.

Jeho smyslem je umožnit soudu získat komplexnější přehled o situaci dítěte, vyhodnotit dosavadní postup a hledat vhodné řešení za účasti osob, které mají k případu relevantní odborné poznatky.

Konference má být neveřejná. Podle navrhovaného § 18b odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních nemají být přítomné osoby vázány zákonnou povinností mlčenlivosti v rozsahu nezbytném pro sdělení skutečností významných pro posouzení možných řešení věci nebo vhodnosti a účelnosti přijatých či navrhovaných opatření. Současně jim má vzniknout nová povinnost mlčenlivosti o tom, co se na konferenci dozvěděly.

Významné je také navrhované pravidlo, podle něhož bude možné zprávu z případové konference provést v soudním řízení jako důkaz.

Může se o situaci dítěte fakticky rozhodovat bez jeho rodičů?

Právě možnost uskutečnit případovou konferenci bez účasti rodičů považuji za jednu z nejproblematičtějších částí připravované úpravy.

Rozumím snaze zákonodárce vytvořit prostor pro koordinaci odborníků a efektivnější řešení složitých opatrovnických sporů. Z vlastní advokátní praxe vím, že spolupráce soudu, OSPOD a dalších odborníků může být pro ochranu zájmů dítěte zásadní.

Současně však považuji za nezbytné upozornit na riziko, které navrhovaná úprava přináší.

Pokud soudce projedná situaci dítěte s vybranými odborníky bez účasti rodičů a jejich právních zástupců, vzniká prostor pro utváření předběžných závěrů o věci, aniž by dotčení účastníci měli možnost bezprostředně reagovat na prezentované informace.

A právě zde spatřuji zásadní problém.

V opatrovnických sporech se často setkáváme s protichůdnými tvrzeními rodičů, rozdílnými interpretacemi událostí i odbornými závěry, které vycházejí pouze z dílčích informací.

Pokud bude některá z těchto informací prezentována na případové konferenci bez účasti rodičů, nebude možné bezprostředně ověřit její správnost, doplnit chybějící souvislosti nebo upozornit na její jednostrannost.

Jako advokátka mám proto obavu, aby se případová konference nestala prostorem, v němž se fakticky předjedná výsledek řízení, který bude následně pouze formálně potvrzen při soudním jednání.

Nejde přitom o zpochybňování odbornosti přizvaných osob ani nestrannosti soudu. Jde o systémové riziko spojené s procesním mechanismem, který umožňuje projednávat podstatné okolnosti případu mimo přítomnost osob, jejichž práv a povinností se výsledek řízení bezprostředně dotýká.

Zpráva z konference nemusí zachytit vše, co zaznělo

Další zásadní otázkou je způsob dokumentace průběhu případové konference.

Návrh počítá s možností využít zprávu z případové konference jako důkaz v soudním řízení.

Samotná existence zprávy však nemusí poskytovat dostatečnou záruku transparentnosti.

Podle návrhu má zpráva zachytit podstatná sdělení přítomných osob, nikoli doslovný průběh diskuse. Osoba, jejíž sdělení jsou ve zprávě zachycena, může ve lhůtě stanovené soudem vyjádřit nesouhlas a předložit vlastní znění. Z konference se má pořizovat také zvukový záznam, ten však bude součástí spisu vyloučenou z nahlížení.

Zpráva proto nemusí zachytit celý průběh diskuse, jednotlivá vyjádření účastníků, jejich případné rozpory nebo okolnosti, za nichž určitý závěr vznikl.

Rodiče ani jejich právní zástupci, kteří na konferenci nebyli přítomni, tak nemusí mít možnost ověřit, zda zpráva odpovídá skutečnému obsahu jednání.

Mohou se sice následně vyjádřit k jejím závěrům, avšak jejich možnosti zpochybnit samotný průběh diskuse budou podstatně omezené.

Právo vyjádřit se k výsledné zprávě totiž není totéž jako možnost účastnit se diskuse, reagovat na předkládané informace a korigovat případné nepřesnosti v okamžiku, kdy zaznívají.

Pokud má být zpráva z případové konference následně využívána jako důkaz, považuji za nezbytné nastavit dostatečné procesní záruky, které umožní její obsah účinně přezkoumat a případně zpochybnit.

Prolomení mlčenlivosti může zasáhnout i do mediace

Za neméně významnou považuji otázku prolomení zákonné mlčenlivosti.

Navrhovaný § 18b odst. 2 se vztahuje obecně na všechny osoby přítomné na případové konferenci. Z povinnosti mlčenlivosti podle jiného právního předpisu je vyvazuje v rozsahu nezbytném pro sdělení skutečností, které mohou být významné pro posouzení možných způsobů řešení věci nebo vhodnosti a účelnosti přijatých či navrhovaných opatření.

Takový mechanismus může mít zásadní dopady zejména ve vztahu k odborníkům, jejichž práce je založena na důvěře klientů.

Zvláštní pozornost si zaslouží mediace.

Návrh totiž mezi osobami, jejichž přizvání má soud v řízení ve věcech péče o nezletilé podle okolností zvážit, výslovně uvádí také mediátora, u něhož probíhala mediace mezi rodiči. Pro mlčenlivost zapsaného mediátora přitom nestanoví zvláštní výluku z obecného pravidla § 18b odst. 2.

Důvodová zpráva sice uvádí, že by zpravidla nemělo docházet k podrobnému sdílení samotného obsahu poskytované služby nebo odborného kontaktu a že podrobnosti mají zaznít jen tehdy, jsou-li nezbytně nutné pro dosažení účelu konference. Samotný text návrhu však ochranu obsahu mediace výslovně nevyjímá a pracuje s neurčitým kritériem nezbytnosti.

Mediace stojí na předpokladu, že její účastníci mohou otevřeně hovořit o svých obavách, potřebách a možnostech dohody, aniž by museli předpokládat, že jejich sdělení budou následně využita proti nim v soudním řízení.

Mlčenlivost mediátora je proto jedním ze základních předpokladů důvěry v mediační proces.

Pokud by navrhovaná úprava umožňovala prolomit mlčenlivost mediátora také ve vztahu k informacím získaným během mediace, mohlo by to podstatně narušit samotný smysl tohoto institutu.

Rodiče by mohli být méně ochotni otevřeně komunikovat, připouštět vlastní pochybení nebo hledat kompromisní řešení, pokud by existovala možnost, že se obsah jejich důvěrných jednání následně dostane prostřednictvím případové konference k rozhodujícímu soudci.

Za problematické bych považovala zejména situaci, kdy by se soudce mohl seznámit s informacemi, které rodiče sdělili v rámci mediace právě proto, že spoléhali na její důvěrnost.

Je proto nezbytné důsledně vyjasnit vztah navrhované úpravy k zákonné mlčenlivosti mediátora a stanovit, jaké informace lze na případové konferenci sdělovat a jaké musí zůstat chráněny.

Efektivnější koordinace odborníků by neměla být vykoupena oslabením důvěry v mediaci jako nástroj smírného řešení rodinných sporů.

Co by měla nová úprava zaručit?

Domnívám se, že případové konference mohou být užitečným nástrojem, avšak pouze tehdy, pokud budou doprovázeny odpovídajícími procesními zárukami.

Za podstatné považuji zejména:

  1. Transparentnost průběhu konference – musí být zřejmé, kdo se konference účastnil, jaké informace byly prezentovány a z jakých podkladů jednotlivé závěry vycházejí.
  2. Možnost účinného vyjádření účastníků – rodiče musí mít reálnou možnost reagovat nejen na výsledné závěry, ale také na skutkové informace, z nichž tyto závěry vycházejí.
  3. Zachování pravidel dokazování – případová konference nesmí sloužit jako náhrada řádného dokazování ani jako prostředek k obcházení procesních práv účastníků.
  4. Ochranu důvěrných informací – zejména informací získaných při mediaci a v rámci dalších vztahů založených na zákonné mlčenlivosti.
  5. Jasné vymezení účelu konference – musí být zachován rozdíl mezi koordinací odborného postupu a faktickým rozhodováním o právech a povinnostech účastníků.

Závěr: Novou úpravu budu velmi pozorně sledovat

Připravovanou úpravu případových konferencí budu jako advokátka věnující se opatrovnickým sporům velmi pozorně sledovat.

Vítám snahu o hledání efektivnějších nástrojů pro řešení složitých rodinných situací. Současně však považuji za nezbytné, aby jejich zavádění nevedlo k oslabování základních procesních práv rodičů.

Mám zásadní obavu z vytvoření prostoru, v němž by se o budoucím uspořádání poměrů dítěte mohlo fakticky rozhodovat bez účasti jeho rodičů a jejich právních zástupců, na základě informací, jejichž úplnost a správnost neměli možnost bezprostředně ověřit.

Stejně závažně vnímám možné dopady prolomení mlčenlivosti na důvěru v mediaci a další odborné služby.

Ochrana nejlepšího zájmu dítěte a respektování procesních práv jeho rodičů přitom nejsou protichůdnými cíli. Naopak, transparentní a spravedlivý proces představuje jeden z předpokladů pro přijetí kvalitního a dlouhodobě udržitelného rozhodnutí.

Případová konference může být užitečným nástrojem koordinace. Nesmí se však stát místem, kde se rozhodnutí fakticky „upeče“ bez těch, kterých se nejvíce týká.


Stav legislativního procesu k 18. listopadu 2026: návrh je veden jako sněmovní tisk č. 342. Dosud neproběhlo první čtení; tisk je navržen na pořad 37. schůze Poslanecké sněmovny, která má začít 24. listopadu 2026. Popsaná úprava nebyla přijata a její konečná podoba se může v průběhu legislativního procesu změnit.

Zdroj

Článek má obecně informační charakter a nenahrazuje individuální právní poradenství.