První návštěva - Corradiniová & Vypušťák, advokáti

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

O advokátech

První návštěva v advokátní kanceláři

Kdy, proč a jak si sjednat schůzku v advokátní kanceláři

K využití advokátních služeb se řada klientů rozhoduje až v okamžiku, kdy se ocitnou ve složité osobní situaci, kterou neumí či nemohou zvládnout vlastními silami. Pro řadu z nich je to první životní zkušenost s pomocí advokáta vůbec. Abychom zájemcům o poskytnutí právní pomoci ulehčili orientaci v tom, co je v naší advokátní kanceláři čeká, uvádíme na tomto místě základní informace.


Právní řád České republiky je natolik složitý, že laik dle našeho názoru nemá šanci znát své všechny své povinnosti, ani účinně uplatňovat svá práva. Poté, co dnem 1. ledna 2014 nabyl účinnosti tzv. nový občanský zákoník, který od základů změnil celé soukromé právo, je právní pomoc odborníka ještě důležitější. Několikaleté zkušenosti z naší advokátní praxe ukazují, že velké množství klientů se dostává do právně problematické situace proto, že nevyužili expertní pomoc advokáta hned v počátku svého jednání (většinou před uzavřením nějaké smlouvy), nebo vyčkávali, zda se jejich problém nevyřeší sám od sebe. Jednoznačná rada zní: čím dříve si klient nechá zpracovat odborný názor advokáta, ať už písemně nebo v rámci osobního jednání, tím více si do budoucna ušetří problémy a finanční vydání. Odměna advokáta za expertní právní názor, za jehož správnost navíc vůči klientovi nese plnou právní a finanční odpovědnost, je v porovnání s případnými problémy klienta v budoucnu zanedbatelná.

Pokud se již klient nachází v problematické situaci (např. uzavřel nevýhodnou smlouvu, není schopen plnit své závazky, trpí v důsledku jednání jiné osoby, účastní se správního nebo soudního řízení apod.), měl by v zájmu vlastní ochrany kontaktovat advokáta bez dalšího otálení. V každém problému totiž existuje okamžik, kdy je na obranu pozdě a ani následné výdaje za advokátní pomoc nepřinesou žádoucí efekt. Obecně platí, že prevence je vždy lepší a levnější, než náprava, a důležité životní záležitosti, které mají pro člověka znatelné právní nebo finanční dopady, je třeba řešit s předstihem a včas.

Co budeme od klienta potřebovat?

Právní pomoc poskytujeme zejména za využití dokumentace a informací poskytnutých klientem.

Aby byla první schůzka
v naší advokátní kanceláři pro klienta co největším přínosem, musíme se na ni připravit. Je proto vhodné, aby nám zájemce o poskytnutí právní pomoci poslal (třeba jen elektronicky) dokumentaci, otázky či informace k případu či problému, který chce řešit, a to ještě předtím, než se bude schůzka konat. Tím získáme prostor pro prostudování podkladů a pro přípravu na schůzku s klientem, což osobní jednání urychlí a čas na schůzce se využije pro důležité věci. Pro klienta to samozřejmě znamená úsporu nákladů.

Pokud nám klient nezašle dokumentaci před společnou schůzkou, musí ji v každém případě vzít na jednání s sebou. Z předložených listin si vybereme ty, které považujeme za relevantní pro řešení případu, a pro případ dalšího zastupování klienta si pořídíme jejich kopie. Aktivita a pomoc klienta, jeho důvěra, otevřenost a upřímnost vůči nám, to vše jsou však základní předpoklady pro úspěšné řešení jeho problémů. Advokát nepotřebuje znát jen subjektivní postoj klienta, ale zejména objektivní skutečnosti. Přikrašlování či zatajování informací mohou způsobit neúspěch klientovy kauzy; ani nejlepší advokát nemůže totiž ve prospěch klienta využít fakt, o kterém neví, stejně jako si nemůže v takovém případě připravit odpovídající obranu.


Specifikaci konkrétních podkladů, které budeme k řešení věci potřebovat, sdělujeme klientovi před osobní schůzkou v advokátní kanceláři, případně i později, podle toho, jak se věc vyvíjí.

Co bude klient v advokátní kanceláři podepisovat? Bude něco na schůzce platit?

V případě jednorázové právní porady se v naší advokátní kanceláři
zpravidla nesepisují ani nepodepisují žádné listiny. Klient na počátku schůzky v advokátní kanceláři (nebo i dříve) popíše svůj problém, advokát mu během schůzky poskytne potřebné právní poradenství, a na konci schůzky klient zaplatí předem dohodnutou odměnu. Odměna advokáta za jednorázovou právní poradu v trvání jedné hodiny se zpravidla pohybuje v rozmezí od 1.000 Kč do 2.500 Kč, může být však i nižší. V případě, že se na nás klient obrací s jednodušší záležitostí, můžeme se s ním dohodnout i na odměně 350 - 600 Kč za každých započatých 15 minut.

V případě dlouhodobější spolupráce (např. zastupování v civilním nebo trestním řízení před soudem, zastupování při jednání s třetím subjektem apod.) klient podepisuje několik listin. První listinou je tzv. záznam o převzetí věci, který shrnuje základní údaje o klientovi, obsahuje stručný popis problému, s níž se na nás klient obrací, popisuje žádost klienta (o jakou právní službu má zájem). Záznam o převzetí věci slouží advokátovi k pozdějšímu sepisu potřebných právních listin (např. žalob, upomínek, návrhů třetím stranám, vyjádření v rámci obhajoby, smluv apod.) a jde též o potvrzení pro klienta i advokáta o tom, co bylo předmětem jejich jednání. Klient dále podepíše s advokátem smlouvu o poskytování právní pomoci, která specifikuje konkrétní práva a povinnosti advokáta i klienta v rámci poskytování právní pomoci, včetně otázek finančních. S touto smlouvou souvisí i podpis (udělení) plných mocí pro jednání advokátů s třetími subjekty jménem klienta. Všechny dokumenty dostává klient ve stejnopisu nebo v kopii. V případě převzetí právního zastoupení klient složí advokátovi zálohu na právní služby, a to ve výši předem dohodnuté mezi klientem a advokátem. Záloha na právní služby se hradí buď v advokátní kanceláři při podpisu smlouvy o poskytnutování právní pomoci, nebo i později v dohodnuté lhůtě převodem na bankovní účet advokáta.

Právní služby advokátní kanceláře jsou službami placenými. Základní informace pro stanovení výše odměny advokáta jsou uvedeny na odkazu Ceny.

Jednání v advokátní kanceláři skončilo. Co bude následovat?

Kroky
advokátů i klienta po převzetí právního zastoupení závisí na typu poskytovaných právních služeb a typu případu, s nímž se na nás klient obrátil. Zpravidla vyhotovíme právní dokument (žalobu, upomínku, smlouvu apod.) na základě předaných podkladů, jsou-li tyto dostatečné, nebo vyčkáme dodání podkladů, o které jsme klienta požádali. O všech krocích advokátky je klient samozřejmě informován a jsou s ním předem konzultovány.

Deset zásad péče o vlastní právní záležitosti

Ať už vstupujeme do právního vztahu z vlastního rozhodnutí, nebo jsme se v něm ocitli bez svého přičinění, vždy platí některá obecná pravidla, kterými je vhodné se řídit. Stará římská zásada, která tvrdí, že „práva náležejí bdělým“, je dnes totiž více než aktuální, a nedodržování obyčejného selského rozumu může způsobit velké osobní problémy. Stovky případů z naší vlastní advokátní praxe potvrzují, že základní právní gramotnost lidí je na nízké úrovni, a spousta problémů, do kterých se lidé dostávají, pramení z jejich neznalosti, nepozornosti a také z absence toho, co můžeme klidně nazvat obyčejným selským rozumem. Přitom i malá porce aktivity nám může pomoci vyvarovat se osobních, právních či finančních problémů.

Člověk je tvor společenský, což znamená, že žije a realizuje své potřeby ve společenství dalších osob a zejména ve vztazích k nim. Společnost tvoří podstatnou část života každého z nás a společenské vztahy, které si budujeme, by měly být pokud možno zdravé. To platí i pro vztahy právní, jelikož ty jsou ve své podstatě jen kvalifikovanými vztahy společenskými. Nikdo nemusí být právníkem, aby si své záležitosti hlídal pečlivě a odpovědně. Stačí na to obyčejný selský rozum a životní zkušenosti, a pokud možno i poučení z chyb těch druhých. Právo není nic jiného, než jen složité vyjádření situací, ke kterým dnes a denně dochází v běžném životě. Proto si myslíme, že hlavní zásady péče o vlastní právní záležitosti je možno vyjádřit i prostřednictví některých starých českých mudrosloví, která platí dodnes.

Téměř ve všech právních vztazích, jichž se běžný člověk účastní, je tou slabší, tou méně zkušenou a tedy tou ohroženou stranou. Příkladů je více než dost. Kupujeme-li si věci, děje se tak u profesionálních obchodníků s právnickým servisem pro případ problémů. Využíváme-li služeb veřejných dopravců, nejspíš ani netušíme, že nástupem do autobusu a koupením jízdenky uzavíráme smlouvu o přepravě osob, jejíž podmínky visí někde na zdi takového autobusu, a že jako cestující máme i některé důležité povinnosti. Necháváme-li si měnit stará okna za nová nebo si u někoho objednáváme dílo, podepisujeme spoustu dokumentů, které si firma nechala připravit právníkem. Uzavíráme-li spotřebitelský úvěr na koupi televize, jednáme s profesionálními obchodníky s perfektním právním zázemím. Účastníme-li se zákaznických programů v obchodních řetězcích, nemáme ani tušení, jaká dáváme svolení k využívání našich osobních údajů a komu se mohou dostat do rukou. Jedeme-li s autem do myčky, neuvědomujeme si, že plakáty s radami, jak sklopit zrcátka a sundat anténu a co dalšího dělat vlastně znamenají, že pokud to neučiníme, padá případná škoda jen a jen na naši hlavu.

Velká část smluvních partnerů, s nimiž lidé navazují právní vztahy, má dopředu připravený a profesionální právní servis. Už v tomto prvním předpokladu úspěchu v právních vztazích mají tedy proti běžným lidem výhodu. Jednou z věcí, která může tuto počáteční nevýhodu běžných  lidí trochu zmírnit, je chovat se podle některých důležitých pravidel a zásad, a to prostě proto, abychom se nedostali do ještě složitějšího postavení, než v jakém už jaksi automaticky od počátku jsme.

Zásada 1 - PRÁVNÍ VZTAHY JSOU VŠUDYPŘÍTOMNÉ


První zásadou, kterou si musíme uvědomit, je, že PRÁVNÍ VZTAHY JSOU VŠUDYPŘÍTOMNÉ. Jsou tam, kde je sami budujeme, ale i tam, kde o nich vůbec nevíme a nemáme zájem do nich vstupovat. I tak se ale na nás mohou vztahovat. Náš život je totiž životem v právu.

Zásada 2 - JAK SI KDO USTELE, TAK SI I LEHNE

Aneb „jaký si to uděláš, takový to máš“, nebo také „každý svého štěstí strůjcem“. Toto je alfa a omega celého soukromého práva. Slovo „soukromé“ naznačuje, že upravuje vztahy mezi lidmi na jejich každodenní bázi a mezi nimi navzájem. Na jedné straně zde leží svoboda v tom, co dělat, na druhé straně se objevuje odpovědnost za vše, co uděláme. Nebo také za to, co neuděláme.

Dnes a doufejme navždy platí, že kdo chce co udělat, pak tedy prosím, má tu možnost. Je to ale jeho rozhodnutí a on také ponese všechny následky, které jsou s jeho rozhodnutím a následným chováním spojeny. Následky mohou být pozitivní (vydělá peníze nebo koupí dům), ale také negativní (zkrachuje a exekutor mu prodá střechu nad hlavou).

Soukromé právo je postaveno na svobodě každého konat vše, co právní řád nezakazuje. S touto svobodou je nedílně spojena i odpovědnost starat se o své záležitosti a odpovídat vůči jiným nebo i vůči sobě samému v situacích, kdy člověk tuto starost zanedbá. Nemusíte něco zanedbat úmyslně. Stačí, když jste jen nevěděli, co jste v dané situaci vědět měli.

V současné době neexistuje žádný státní orgán, který by člověka vedl za ruku a radil mu, jakou smlouvu má podepsat, jaká jsou její rizika a co z ní plyne. Vychází se zkrátka z předpokladu, že kdo chce vstoupit do nějakého právního vztahu, má dost rozumu i na to, aby si ošetřil ono „komu, kdy, proč, jak a za kolik“. Že jste něco nevěděli nebo se o důsledky vašeho jednání nestarali? Nevadí. Platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá.

Dejme tomu, že v zásadě „jak si kdo ustele, tak si i lehne“ vystupuje do popředí princip prevence. Jinými slovy, člověk musí velice pečlivě zvažovat všechna pro a proti ještě předtím, než se upíše nějaké smlouvě nebo s něčím vysloví souhlas nebo nesouhlas. Musí vynaložit jistou snahu k tomu, aby věděl, co všechno se může stát, když smlouvu podepíše nebo nepodepíše, když podá nebo nepodá žalobu a podobně. Každý den na nás ze sdělovacích prostředků padají zprávy o tom, že za dluh v hodnotě tisícovky přišel o střechu nad hlavou. Možná, že si každý řekne, že jemu se to stát nemůže. Opak je ale pravdou. V právu totiž neexistují malicherné věci a všechno má svůj důvod a kvalitní příprava na nějaký krok s právními důsledky, to je více než polovina úspěchu.

Ke každému kroku máme většinou dostatek času. Buď ho činíme z vlastní vůle a v takovém případě si klademe termíny sami, nebo ho činit musíme, ale většinou existují lhůty garantované zákonem. Tyto lhůty jsou určeny právě k tomu, abychom měli čas zodpovědně připravit svůj postoj, své rozhodnutí, své další kroky. V okamžiku, kdy se například ke smlouvě podepíšeme, jsou již kostky vrženy. Už v okamžiku podpisu musíme vědět, co podepisujeme. Po podpisu je to už často pozdě. V případě následných problémů už musíme počítat s tím, že advokát není kouzelník a za počáteční nedůslednost, nedbalost a podobně zaplatíme v nejlepším případě jen za právní poradu.

Neštěstí bohužel nechodí po horách, ale po lidech. Proto je skutečně velmi důležité, aby si každý při jakémkoliv právním úkonu zvážil důsledky, které se s ním pojí. Shrnuto a podtrženo: když už každý může činit to, co je mu libo, ať tak činí s plným vědomím své následné odpovědnosti, která ho v právu v naprosté většině případů dožene. Příprava je klíč a právo přeje pouze připraveným.

Zásada 3 – DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ

Jedním z dalších předpokladů zdravých právních vztahů je naše připravenost. Jak jsme již uvedli výše, u právních vztahů, v nichž se pohybujeme, do nichž dobrovolně den co den vstupujeme, je vždy někdo na druhé straně. Vztahy jsou typicky dvoustranné. Náš právní vztah je ovlivněn tím, koho máme jako spoluhráče a také koho máme jako protihráče. Proto si o nich musíme zjistit maximum informací.

Jednou je to soused, podruhé prodávající, potřetí řemeslník. Sousedy si člověk může vybrat stěží, zboží si člověk kupuje tam, kde si myslí, že je kvalitní, a když už se i tak něco pokazí, tak tam, kde nedělají problémy s reklamacemi. Koupelnu si necháme renovovat od někoho, kdo to s bouracím kladivem a obkladačkami umí a ještě na to má pokud možno lejstro. Prověřit druhou smluvní stranu je náš vlastní úkol, a ať už prověrka dopadne jakkoliv, udělali jsme velmi významný krok, jelikož jsme se začali starat o někoho, s kým jsme chtěli vstoupit do právního vztahu.

Popřemýšlejte nad následky, problémy, riziky, které mohou nastat v okamžiku, kdy vstoupíte do právního vztahu s někým, o kom nemáte co nejvíce informací. Nebuďte pasivní. Chtějte znát reference lidí, reference spokojených zákazníků, otevřete si internet a podívejte se na diskusi klientů firmy, chtějte vidět certifikáty kvality u někoho, kdo vám bude překopávat byt nebo dům, chtějte znát platební či jinou morálku druhé smluvní strany, chtějte garance. A pokud vám ten druhý nebude chtít cokoliv, co vy chcete, ukázat, běžte jinam. Na každou službu dnes existuje dlouhá řada dodavatelů, a pokud někdo nestojí o vaše peníze, jiný o ně stát bude a vám vyjde vstříc.

Máme dnes online přístupy do řady databází na internetu. Využívejte jich. Zkontrolujte katastr nemovitostí nebo insolvenční rejstřík. Vzneste dotaz na exekutora. Ověřte registrace firmy v profesních organizacích. Věřte tomu, že je lepší žádný problém nenalézt, než nic nehledat. Shrnuto a podtrženo: musíte znát osobu, se kterou chcete jít do právního vztahu, a nikdo jiný než vy sami vám žádné informace nezjistí. Tato aktivita padá na vaši hlavu. Máte-li o svém potenciálním smluvním partnerovi po všem vašem hledání pochybnosti, obraťte se jinam. Dnes už máte na výběr.

Zásada 4 - DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ

Všechny zásady spolu vzájemně souvisí a „dvakrát měř, jednou řež“ bezprostředně navazuje na zásadu „důvěřuj, ale prověřuj“. Je ovšem širší. Zatímco doposud jsme si pouze zjišťovali informace o druhé smluvní straně, nyní si toho musíme prověřit daleko více, včetně sebe sama. OPAKUJEME: VČETNĚ SEBE SAMA; na to se velmi často zapomíná a bývá to kamenem úrazu. Musíme přemýšlet o všem, co souvisí s právním vztahem jako takovým, a to včetně našich možností, našich poměrů a podobně. Musíme si ujasnit, co od právního vztahu čekáme, proč ho vlastně vytváříme, co má být jeho výsledkem a co jsme ochotni si kvůli tomuto výsledku uvázat na krk.

Jelikož jsou právní vztahy typicky smluvní, tj. uzavírá se smlouva, a to raději psaná, musí být práva a povinnosti popsány v této smlouvě tak, aby odpovídaly našim představám. Za obsah smlouvy si odpovídáme sami. Je na nás, abychom si ji pečlivě prostudovali a sami zauvažovali nad tím, co vlastně nám dává, co nám garantuje, čím nám hrozí a co nám bere.

Ve smlouvě není nic psáno jen pro okrasu, a zbystřete, pokud vám druhá smluvní strana tvrdí opak a zkouší to se slovy, že to není důležité. Pokud to není důležité, není třeba, aby to tam bylo. Ve smlouvě je důležitá každá čárka, a to prosím není nadsázka. Čtěte proto smlouvy pečlivě, uvažujte nad nimi, nechte si poradit. I malá písmenka často znamenají velké problémy. Všimněte si, že u každé smlouvy je v závěru napsaná douška, že jste si smlouvu přečetli, s jejím obsahem souhlasíte, nepodepsali jste ji v tísni a vyjadřuje vaši pravou vůli a svůj podpis připojujete proto, že takovou smlouvou chcete být vázáni.

Dost možná, že nebudete obsahu smlouvy rozumět. V takovém případě ale není radno spoléhat se na informace, které vám dá druhá smluvní strana. Nemusí být objektivní, ba často bývají zkreslené. Druhá strana totiž sleduje vlastní zájmy a jejich ochranu, nikoliv ty vaše. Utvořte si vlastní názor sami, třeba i za pomoci odborníků.

Smlouva by měla být šita na míru konkrétnímu případu, tedy i vašim možnostem, schopnostem a poměrům. Uvažujte nad tím, jak se smlouva, kterou chcete uzavřít, promítne do vašich konkrétních poměrů v konkrétním čase. Budete mít čas plnit dodávky? Máte dost pracovníků? Máte dost finančních prostředků, a to nejen na placení, ale také na sankce, které smlouva stanoví? Máte finanční rezervy vůbec jaké? Máte dostatečnou bonitu, abyste mohli získat úvěr? Půjde-li všechno jako na drátkách, je to v pořádku. Jakmile vás ale situace zastihne nepřipravené, vaše situace se okamžitě změní k horšímu.

V právu musíte být připraveni na nejhorší. A věřte tomu, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Právo má totiž tu vlastnost, že se rádo vrací jako bumerang v dobrém i ve zlém. Jakákoliv neuváženost totiž s sebou zpravidla nese finanční ztrátu, stres či následné obavy.
Proto klademe na srdce všem, aby předtím, než podepíšou nějakou smlouvu, věděli najisto, že neskrývá nějaké riziko. V každodenních vztazích není třeba nijak pospíchat. Lidé nejsou podnikatelé, kteří se musí v minutě rozhodnout, jestli uzavřou nebo neuzavřou obchod svého života. Nemusíme se bát konkurence. Naopak. My jsme zákazníci, my rozhodujeme, jestli něco koupíme či nekoupíme. A na takové rozhodnutí máme mít čas a musíme si ho udělat. Není třeba se bát, že se nějaká příležitost nebude znovu opakovat. V dnešní době stovek a tisíců prodejců a dodavatelů a akcí a slev je téměř jisté, že za 14 dnů koupíte to samé u jiného za polovinu ceny.

Zásada 5 – KOMU SE NELENÍ, TOMU SE ZELENÍ

Současné právo není postaveno na nějakém opatrovnictví ze strany vševědoucích orgánů či úřadů, které by nás chránily před riziky, která plynou z uzavírání smluv a podobně. V podstatě veškerá realizace soukromoprávních vztahů spočívá pouze a jen na odpovědnosti nás samotných. My sami musíme vědět, s kým chceme uzavřít smlouvu, o čem taková smlouva má být, jaké záruky si při jejím podpisu sjednáme a podobně. Naše aktivita tím ale nekončí, ale svým způsobem teprve začíná. Musíme plnit podle smlouvy, dodržovat termíny, upozorňovat partnera na důležité skutečnosti, vybírat si poštu, reklamovat včas a podobně. Tento přístup je logický. My si totiž přivlastníme ovoce, které kyne z dobrého obchodu. Musíme proto stejně tak nést ztrátu, pokud v koši necháme shnilá jablka, o kterých víme, případně bychom při správném chování vědět měli.

Právo tomuto přístupu říká „vigilantibus iura scripta sunt“, neboli „bdělým náležejí práva“. S jistou mírou nadsázky bychom mohli tomuto přístupu dát i jiné vyjádření - „komu se nelení, tomu se zelení“. Ten, kdo se o vlastní záležitosti nestará, často přijde k úhoně. Kdo se naopak chová podle selského rozumu, stará se o vlastní klidné spaní a stará se o právní záležitosti tak, jako by byly jeho vlastní, což ve skutečnosti také jsou, může si ušetřit četná zklamání. Zásada „komu se nelení, tomu se zelení“ nám říká, že nemůžeme spoléhat na pomoc shůry, ale pouze a jen na vlastní aktivitu, činorodost, starostlivost a péči.

Zásada 6 – CO MŮŽEŠ UDĚLAT DNES, NEODKLÁDEJ NA ZÍTŘEK

Známe to všichni. Říká se, že je pozdě bycha honit a že pozdní hosti jedí kosti. Realitu to ovšem vyjadřuje zcela přesně. V právních věcech existují stovky lhůt, které je třeba dodržovat, aby se právní vztahy realizovaly tak, jak mají. Existují lhůty na přijetí návrhu smlouvy, lhůty pro plnění podle smlouvy, lhůty pro uplatnění práv plynoucích z vad, lhůty pro náhradu škody, lhůty pro podání návrhu k soudu, lhůty pro nejrůznější procesní úkony, lhůty pro odvolání, pro vyzvednutí poštovních zásilek a spousta lhůt dalších.
Někdy jsou lhůty napsány ve smlouvě, kterou jsme uzavřeli. Někdy jsou napsány ve všeobecných podmínkách, které možná nikdo před podpisem smlouvy ani nečte, jindy musíme lhůty hledat v zákoně. O některých lhůtách nás poučí soud nebo správní orgán, o jiných žádné poučení nedostaneme a musíme se o ně zkrátka starat sami.

Problémem lhůt je, že je s jejich marným uplynutím spojen zpravidla negativní následek. Zkrátka a dobře, všechno má svůj čas. Tak jako se o své zdraví staráme hned, když nás něco začne bolet, musíme stejnou péči věnovat i vlastním právním záležitostem. Důsledky lelkování totiž mohou být velmi závažné. Plynutí času je v právu velmi významnou veličinou a bezezbytku platí, že kdo dlouho váhá, nakonec prohrává.

Zásada 7 - KAMARÁDI BUĎME, DLUHY SI PLAŤME

Právo je krásný obor, a aniž si to dnes uvědomujeme, vzniklo tím, že někdo kdysi dávno zapsal všeobecně uznávané morální zásady pro další generace. Právo svým vznikem skutečně představovalo vyjádření slušnosti a morálky, a to nejen mezi cizími lidmi, ale také – a to ve značné míře – i mezi přáteli a rodinnými příslušníky. Rodina a blízcí totiž představují ten základní společenský okruh, v němž se člověk pohyboval a pohybuje.

Je proto s podivem, že se dnes lidé domnívají, že právě ve vztahu k přátelům a rodině nemusí na právní normy brát zřetel. I přátelé a rodina jsou přeci jen lidé se všemi svými chybami a – trochu archaicky řečeno – se svými neřestmi. Lidé mají právní vztahy ošetřeny daleko lépe ve vztahu k cizím lidem, než ve vztahu ke svým vlastním. Přitom právě fakt, že někdo je něčí přítel nebo bratranec nebo vnuk vede lidi často k tomu, že mají pocit, že nemusí své povinnosti plnit tak přísně, jako by to činili ve vztahu k cizím lidem.

Chtít smlouvu v rodině či u známých není nemorální. Lidé zapomínají na zásadu, kterou se řídili naši předkové, totiž že dobré účty dělají dobré přátele. Každý z nás podvědomě vychází z toho, že přítel nebo rodinný příslušník je ten, komu se může za všech okolností věřit. Ve vztazích mezi blízkými osobami se často chápe uzavření písemné smlouvy nebo podepsání nějakého potvrzení jako nepřístojné, jako něco, co poskvrňuje blízký osobní vztah dvou lidí. Právo ale přeci není o tom, že někomu nedůvěřujeme. Právo je o tom, aby se předcházelo budoucím nesrovnalostem a problémům, a aby se každému připomínalo, že pokud na sebe dobrovolně vzal nějakou povinnost, musí ji také splnit. Jeden jediný podpis může často zachránit vztahy dvou lidí, nebo aspoň může pomoci k tomu, že se vztahy nezhorší více, než už se to stalo z jiných důvodů.

Zásada 8 – ŠETRNOST NAD BOHATSTVÍ

Stará lidská moudrost praví, že štěstí dosáhne nikoliv ten, kdo chce moc, ale ten, kdo se spokojí s málem. Dnešní společnost postavená na konzumu a hromadění věcí, které nejsou nezbytně třeba ke spokojenému životu, jde ovšem právě opačným směrem. Každý chce novou televizi, drahou dovolenou, drahou výbavu na lyže. A často je ochoten pro to udělat víc, než by měl. Totiž, často je člověk ochoten se kvůli tomu, aby dostal to, co chce, i zadlužit. Z hlediska zákona se tomu říká spotřebitelské úvěrování.
Dá se pochopit, když si člověk půjčí peníze na to, aby si koupil byt či dům, nebo aby si koupil auto a mohl s ním podnikat a vydělávat. Tedy když si půjčí na věci, které jsou životně důležité nebo které slouží k jeho práci a dalšímu živobytí. Těžko se ale dá pochopit, když se lidé zadlužují jen proto, aby si svůj život v uvozovkách „obohatili“ něčím nepotřebným, byť příjemným, v každém případě však něčím, co ihned po koupi ztrácí na ceně, co nic nevydělá, co není nezbytné. Pokud na takové věci člověk nemá, pak zcela jistě nemá ani na to, aby platit případné sankce, které pravidelně u spotřebitelských úvěrů nastávají.

Může se stát, že díky malému zůstatku na účtu neprojde platební příkaz, aby se zaplatila splátka, úvěrová smlouva ihned ukončí a nastupuje jednorázové splacení celé dlužné částky, všech úroků a smluvní pokuty. Úvěrová společnost je spokojená, jelikož je to pro ni velmi výhodné. Pokud nemáte peníze, nevadí, jistě máte nějaký majetek nebo aspoň výplatu. Exekutor si vybere. Důvodů, proč vám neprošla jedna splátka, může být X. Otázka zní, zda jste udělali chybu a kde. Naše odpověď je, že ano; chyb jako máku:

a) nikdy, nikde a s nikým neuzavírejte smlouvu, kterou jste neměli možnost prostudovat, případně se s někým poradit o tom, co to pro vás znamená. Uvědomte si, že v kolotoči nákupů a úvěrů jste zdaleka ti nejméně zkušení a nejméně chránění. A nejzranitelnější. Nikdo není na vaší straně. Jen vy a vaše aktivita. Musíte mít čas a klid a prostor na to, abyste si smlouvy přečetli a rozhodli se, zda vůbec máte na to, abyste dostáli svým povinnostem.

b) smlouvu netvoří jen dokument, který podepisuje, ale i všechny jeho přílohy nebo jiné dokumenty, na které odkazuje; všeobecné obchodní podmínky a já nevím jaké další podmínky se ke smlouvě vždy přikládají nebo jsou aspoň k přečtení v prodejnách; nejsou připojeny ke smlouvě pro legraci, ale proto, abyste věděli, co si svým podpisem berete na bedra.

c) pokud vám nejsou některé části smlouvy jasné, nechte si poradit od někoho nezávislého;

d) velmi pozorně se seznamte se sankcemi, které na vás mohou udeřit.

Uvědomte si, že prodejci zboží nebo poskytovatelé služeb jsou velmi schopní a tvrdí obchodníci, kteří prodávají své služby nebo produkty za účelem dosažení zisku. To je smysl jejich existence, tomu se dnes a denně věnují na stovkách míst v republice, v tom jsou dobré. Jejich zisk platí spotřebitelé, my všichni. Tento úvěrový svět operuje s obrovskými sumami, a proto by se každý, kdo do něj chce vstoupit, měl zastavit a zamyslet se nad otázkou, zda je schopen a připraven na jeho rizika.

Zásada 9 – CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ

Učte ze z chyb, ale pokud možno ne těch vlastních. Učte se z chyb těch ostatních, kterých jsou plné sdělovací prostředky. Jednak tím ušetříte čas, jelikož všechno už tu jedno bylo, a hlavně ušetříte své peníze, své zdraví, svůj klid, jak je komu libo.

Zásada 10 – LÍNÁ ÚSTA, HOLÉ NEŠTĚSTÍ


Zde snad není co vysvětlovat...

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky